Promítání z "Honzíkové cesty"

Ahoj,
rád bych tě pozval na promítání z "Honzíkovy cesty", které se uskuteční v úterý 19.2. 2013 od 18:30 v hospodě U Dobré kozy na ulici Štefánikova 40 (zastávka šaliny Šumavská) - viz tento odkaz http://mapy.cz/s/6fDT

K vidění budou fotky z Nového Zélandu, tropického ostrova Samoa, dále pak ze severního Thajska, Laosu, Vietnamu a Kambodži.

Budu se těšit na viděnou. *Honza*

Přes thajský Bangkok domů

Tak už jsem doma. Sedím u počítáče, na stole se kouří z hrnku s čajem a za oknem sníh. Zimní pohoda, co mám rád. Ale ještě před třemi dny, když jsme byli ještě v thajském Bangkoku, tak bylo o poznání tepleji ... .

Z Bangkoku se více jak před dvěma měsíci startovala moje cesta po JV Asii. Za tu dobu se toho stalo pro mě opradu hodně. Podařilo se mi nakouknout do života místních lidí, poznat úplně jiný svět, kde věci fungují, (nebo spíše nefungují) úplně jinak. Svět, kde čas se měří, tak trochu jinak, a kde není o nouze o překvapení každý den - prostě Asii. Když jsem před pár měsíci do Bangkoku přiletěl, tak jsem nechápal, byl to šok. A teď, když z tohoto města odjíždím, mi připadá, že jsem se za ten čas na cestách, tak nějak dostal na "asijskou vlnu". Spoutu věcí, nad kterými jsem dříve žasl, mi tu připadájí najednou úplně normální. Příšerný provoz v ulicích, se po vietnaské zkušenosti zdá jako pohoda, jídlo z ulice ze kterého jsem měl ze začátku obavy mi po Laosu přijde jako super zdravotně nezávadné a smlouvání při koupi pár suvenýrů už mám v paži, pač v Kambodži to ani jinak nešlo. Prostě z každé země, kterou jsem navštívil jsem přivezl spoustu životních zkušeností a můj pohled na Asii a na lidi co tu žijí, je rozhodně jiný, než dříve. Ale o to asi u cestování jde - o poznání - okolí i sebe sama.

Když nad tím tak přemýšlím, tak se za ten rok na cestách přihodila spousta věcí. Člověk toho spoustu viděl a poznal. A jak jsem již jednou psal "štěstí je skutečné, jen když když je sdílené" a tak jsme rozhodl uspořádat promítání fotek s nějakým tím povídáním. Ještě nevím, kdy a kde to bude, ale bude to brzy. Info se ti určitě brzy dostane na email.

No a na závěr bych rád poděkoval všem fanouškům a fanynkám "Honzíkovy cesty". Opravdu díky moc za přízeň a brzy na viděnou.

P.S. A tradičně pro fotky z Bangkoku klikni sem.    

Kambodža

Kambodža je nejmenší zemí, kterou jsem během cesty po JV Asií navštívil. Je to totální placka a kam se podíváte, tam je nějaký pole s rýží, na kterým se pasou buvoli. A asi existují pouze dva důvody, proč sem jet. Prvním je hlavní město Kambodži Phonpenh a druhým je Siam Reap s chrámovým komplexem Angkor Wat. A obě věci stojí rozhodně za to. 

Phonpenh je rozlohou celkem malé město, ve kterém ovšem žije moc lidí - skoro milion. A první co Vás po příjezdu překvapí je přišerný množství vozítek typu tuk-tuk. Proč je jich tu tak moc? Protože tu není veřejná hromadná doprava, a tak milionovou populaci tu musí přepravovat právě tuktuky. Je toho hodně co v Phonphenu chybí a není se co divit. Toto město stejně jako celá Kambodža se ještě dnes pomalu vzpomatovává z brutálního komunistického režimu rudých Khmérů, kterým šéfoval nechvalně známý Pol Pot. A stopy útlaku jsou tu dodnes patrné a z některých nechvalně známých míst se staly památníky a atrakce pro turisty. My navštívili věznici S-21, která byla přestavěna z bývalé školy. Jen pro představu tu během 4 let fungování vězení bylo vězněno a mučeno více jak 20 tisíc lidí - oficiálně přežilo 7! Dalším místem, kde vás doslova mrazí jsou "vražedná pole" kousek za městem. Zde byly objevany masové hroby objetí režimu a dnes tu stojí památník obětem rudých Khmérů, vystavěný z lebek co se tu objevili v hromadných hrobech. A takovýchto míst je po celé Kambobži stovky. Ale naštěstí jsou to vše již hrůzy z minulostí a kambodžané se snaží zapomenout. Pořád se smějí, jsou přátelští a jejich malá země jde pomalu dopředu.

Siam Reap je nejnavštěvovanějším místem Kambodže a možná i celé JV Asie. Důvodem jsou starobylé chrámy kousek za městem, které byly kdysi dávno centrem největší starověké říše v JV Asii. Celému komplexu dominuje bájný Angkor Wat, který je ze všech chrámů nejznámější. A není se co divit. Při prolézání kamenným labyrintem mi nezbývá než suše poznamenat - mazec. Moc mi to, jako stavařovi, nejde do hlavy, jak mohli dávní stavitelé vybudovat něco takhle velkého a nádherného, natož v tak krátkém čase. Propracovanost detailů na jednotlivých kamených zdech je úžasná a velikost a množství chrámových věží je taky ohromující. Angkor Wat je, ale pouze jedním v mnoha chrámových komplexu, které se tu nachází. V džungli je ukryta, další asi desítka chrámů, které již sice nejsou tak obrovské, ale pro mě o to hezčí. Spoustou z nich prorůstají stromy, které dávaí místu tajemnou atmosféru a bloudit zde v sutinách se dá opravdu dlouho. My tu strávili celkem 3 dny na kole, ale nadšenec by tu vydržel i týden.

Pro fotky z Kambodže jdi na Picaso. 

     

Vietnam - delta Mekongu

Mekong je se svými více jak čtyřmi tisíci kilometry, třetí největší řekou Asie a do moře se vlévá v jižním Vietnamu. Ale než se tak stane, tak se mohutná řeka rozvětví do několika vedlejších ramen a tím vytvoří tzv. deltu Mekongu, která je plná velkých a malých ostrůvků se spoustou vodních kanálů. A právě sem se rozhodl náš cestovatelský tým podívat a prozkoumat místní krásy.

Mohlo by se zdát, že v tomto koutku země, kde je vody více než dosti se bude dařit jen rybářům, ale opak je pravdou. Delta Mekongu je jednou z nejvíce obydlených částí Vietnamu a místní rýžová políčka na otrůvcích vyprodukují nejvíce této obiloviny v celém vietnamu. Ale život se tu netočí jen kolem rýže. Lidé se tu naučili žít doslova na řece a tak spousta činností co normálně probíhá na souši se tu děje na vodě. Do práce se jezdí na loďkách, místo náklaďáku jezdí nákladní lodě a spoustu lidí se živí prací přímo na řece. Pro mě samotného, ale byl jednoznačně největším zážitkem plovoucí trh. Ano i prodej všeho možného se tu děje na vodě. Vypadá to asi tak, že každý, kdo má něco na prodej to naloží na svůj člun a vydá se zbožím velmi brzo ráno na místo trhu. Takto se na hladině potká několik desítek lodí, které mezi sebou proplovají a prodávají. A vy když potřebujete něco koupit, tak zamáváte a daná loďka k vaší loďce přijede, proběhne obchod a můžete plout dál. Prodává se hlavně ovoce a zelenina, ale i polívky, maso, pití ... . Je to mazec. My tuto atrakci absolvali na výletní turistické lodi, ale i tak to byl zážitek.

Ale plovoucí trhy nejsou zdaleka vše co jsme tu objevili. Navštívili jsme i výrobnu nudlí do polívky, fabriku na mletí rýže, výrobnu kokosových bonbónů, místního včelaře i krokodýlí farmu. Většinu věcí jsme projeli na loďkách což byl sám o sobě taky zážitek. Po absolvování všech možných atrakcí ještě probíhá rozlučkový večírek s Šudanem a Kráťou, kteří se vrací zpátky do Čech. Já s Jankou, ale jedeme dál proti produ Mekongu do Kambodže za dalším dobrodružstvím. Ale o tom zase příště. Pro fotky o tom, jak vypadá život na Mekongu klikni sem.

 

Vietnam - Ho Či Minovo Město a okolí

Po té co náš cestovatelský tým objevil kouzla zátok Ha Long a Lan Ha na severu Vietnamu, se poněkud se mrzlým úsměvem přesouváme letadlem do jižního Vietnamu, kde by snad mělo být tepleji. Ano, počasí nám na severu opravdu moc nepřálo, ale po výstupu na letišti v městě "Ho Či Minově Městě" (dříve Saigon) se situace výrazně lepší a to skoro o 15 stupňů. Sluníčko sice stále nesvítí, ale teplota se pohybuje kolem letních 28°C - což je super.

Ho Či Minovo Město je se svými 9 miliony obyvatel největším městem Vietnamu a to napovídá o mnohém. Je tu opět příšerný provoz, spousta turistů a vůbec, vše je v pohybu a město nikdy nespí. I přese všechny tyto věci na nás Hočimin působí mnohem lepším a přívětivějším dojmem než severovětnamský Hanoi. To asi tím, že se tu lidí na sebe mnohem více smějí, jsou více v pohodě a je tu čistěji.

Saigon a okolí toho co do počtu památek moc nenabízí, ale přece jen se tu něco najde. My zkoukli např. Palác znovusjednocení, což je nádherná budova v moderním slohu, kde byla oficiálně skončena válka ve Vietnmu. Hezký byl i chrám nefritového císaře, který se tísní mezi výškovými budovami v centru města. Za zmínku, taky určitě stojí návštěva výstavy fotografií z Vietnamské války, která je fakt hustá. Zde si člověk na plno uvědomí, že je rád, že žije kde, žije a že nemusí se s nikým mlátit. Pozůstatky války už tu naštěstí nejsou na první pohled moc dobře vidět a z pár věcí tu zbylo je nyní udělaná turistická atrakce. My navštívili podzemní komplex v Cu Chi, což je labyrint chodeb, který používali příslušníci Vietkongu za války. Dnes je tu přístupná pouze malá část, ale za války délky chodeb čítaly přes 250 km a žilo tu okolo 100.000 lidí. Rozhodně to není nic pro lidi trpící klaustrofóbií.

A jelikož je tu jsou 3/4 našeho cestovatelského týmu na zimní dovolené za teplem, tak je třeba si ještě užít vietnaské moře a koupání. Za tímto účelem jsme se přesunuli do města Vung Tau, kde místní letovisko využívají tisícovky vietnamců pro rekreaci. Teď je, ale vietnamská zima (slabých 28°C), prší a tak tu není ani noha, což je super.

Pro zkouknutí pár fotek z posledních dnů klikni sem.

Laos a Vietnam - Hanoi, zátoka Ha Long a Lan Ha

Po Vánocích v městečku Luang Prabant se přesouváme na mystickou planinu džánů u městečka Phonsavan. Jedná se zde o různě velké, z kamene vytesané džbány, které se tu volně povalují po krajině a nikdo do dnes neví k čemu sloužily. Jejich velikost se pohybuje od malých až po opravdové macky, vysoké třeba až 3 metry. Krajina kolem města Phonsavan je taky jiná, než jsem měl zatím možnost v Laosu vidět. Holé kopce a sposta kráterů dávají tušit, že se tu v minulosti dosti válčilo, protože těmito místy vedla za války ve Vietnamu Hočiminova stezka, kterou Američani mohutně bombardovali. I dnes není rádno chodit mimo cesty, pač v krajině je ještě hodně nevybuchlých bomb a min.

Poté následuje přesun do Vietnamu, který je po místních komunikacích nekonečný. Ranní přechod vietnamsko-laoské hranice byl taky celkem zážitek. Vietanamští celníci svým arogantním chováním a zchátralou celnicí v horách, rozhodně nedávají dobrou vizitku své zemi, při vstupu na jejich území. Nutno říci, že ani později se chování Vietnamců nijak výrazně nelepší. Po výstupu v Hanoi následuje další šok a to když se na nás okamžitě vrhají náhončí z jednotlivých hotelů, taxikáři, veksláci, ... a každý dosti agresevním způsobem nabízí svoje, jistě výhodné, služby. Odbýt je, je opravdu úmorné a to ještě netušíme, že nás budou otravovat zdřejmě po celou dobu cestování ve Vietnamu.

Pak již přijíždi Šudan s Kráťou a náš cestovatelský tým se rozrůstá. V Hanoji navštěvujeme asi největší atrakci a to Hočiminovo mauzoleum, kde strejda Ho (jak ho tu přezdívají) odpočívá v krabici ze skla a denně si ho prohlídnou tisícovky očí. Vietnam je komunistickou zemí a strejda Ho je jednoznačně největší vietnamskou superstár a tak ještě před návštěvou maouzolea musíme projít bezpečnostní prohlídkou, odevzdat foťáky a vystát, tak kilometrovou frontu a hlavně se chovat slušně.

  Za zmínku stojí taky příšerný hanoiský provoz, který se skoro vyrovná Bangkoku. Motorky jezdí ze všech směrů, na červenou, po chodníkách ... a přejít silnici je opravdu boj. A tak celkem rádi po zhlédnutí pár památek opouštíme Hanoi a jedeme do ve všech průvodcích oslavované zátoky Ha Long. Ale než se na lodi vydáváme oběhovat její krásu, tak oslavíme ještě Silvestra na pevnině.

Zátoku Ha Long tvoří asi 1600 ostrůvků, které se vynořují z moře a plavba mezi mini je opravdu moc pěkná. Protože je ostrůvků tolik, tak většina z nich není ani pojmenovaná. Mnohé ostrovy taky v sobě ukrývají jeskyně, které jsou svojí krápníkovou výzdobou překrásné. Stinnou stránkou zátoky Ha Long je příšerný množství turistů a tím i lodí, které tu brázdí místní vody. Proto se po dvou dnech na lodi rozhodujeme vystoupit na ostrově Cat Ba a odtud podnikáme další kratší plavbu do zátoky Lan Ha, která je sice menší, ale rozhodně krásnější a hlavně, nikdo tu není. Kromě spousty ostrůvků jsou tu i plovoucí rybářské vesnice na vodě a krabí farmy. Byl to opravdu zážitek, mrkněte na fotky.   

 

Laos - Vientiane, Vang Viang a Louang Phabang

Dopravovat se po Laosu po místních komunikací je někdy silnější zážitek, než bych si přál. Krom toho, že je tu vše do kopce po příšerně klikatých a úzkých silničkách, tak je to někdy i docela na dlouhou. To třeba když na hlavním silničním tahu (velikosti polňačky) do Vientiane uvízne kamión s nákladem a zcela ho zablokuje. To potom zprovoznění silnice co by normálně trvalo pár hodin, tak zabere neuvěřitelné 3 celé dny. Ale nakonec přece jen dorazím do hlavního města Laosu - Vientiane. Zde nabírám Janku a tak nyní cetujeme v týmu. O Vientiane se toho moc napsat nedá, pač tu skoro nic není. Za zmínku stojí snad jen Budhův park, což je prostor, kde je na jednom místě strašně moc soch z budhistcké a hinduisttické mytologie, co je postavil jeden šílený mnich. Parku dominuje obří socha ležícího Budhy a "něco" co vypadá, jako velká betonová dýně a dá se na to vylézt.

 Z Vientiane míříme do Vang Vieng. Je to malinkatý městečko v horách, které je obklopené úžasnými vápencovými stěnami, jež skrývají velké množství jeskyní. Do spousty z nich se dá vyrazit jen s baterkou a prolézt je na vlastní pěst. My prozkoumali jeskyni co skrývala sochu Budhy a mega velký pavouky a potom jeskyni s jezírkem ve kterém se dalo koupat. Rozhodně super zažitek plavat s čelovkou v podzemí.

Louang Phabang je určitě nejhezčí město Laosu a aby ne, když to bylo dříve bylo město královské. Je tu spousta chrámů, malebných domečků a mezi tím vším se proplétají křivolaké uličky. Kolem města taky protéka Mekong,a tak tu vodní hladinu brádí spousta tzv. dlouhoosasých lodí, což je moc hezký pohled. Louang Phabang je dokonce zapsán i na seznam světového kulturního dědictví UNESCO a asi oprávněně. Louang Phabang také naskýtá brzo ráno hezký pohled na tzv. obdarovávání mnichů. Když si přistanete, tak můžete vidět procesí mnichů, jak dostává při cestě do kláštera od modlících se věřících jídlo a to dávají do svých jídelních misek.

A co nás čeká dál? Cesta přes mystickou planinu džbánů v Phonsavan do vietnamského Hanoje, kde se potkáme s Dušanem a Kráťou. Doufám tedy. Ale o tom zase příště. Foto Picaso.